Ukotvení v legislativě

Vlastnické právo spadá do oblasti občanského práva. Setkáváme se s ním ale i ve Všeobecné deklaraci lidských práv (čl. 17, odst.1), kde je stanoveno : „Každý má právo vlastnit majetek jak sám, tak spolu s jinými“. Dle odst. 2. „Nikdo nesmí být svévolně zbaven majetku“.

Vlastnická práva upravuje rovněž Listina základních práva svobod, kde je stanoveno, že každý má právo vlastnit majetek. Je zde ale rovněž uvedeno, že vlastnictví nesmí být zneužito k újmě práv druhých osob a nesmí být v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Zní to děsivě a podezřele?

Není třeba v této formulaci hledat vědu. Znamená to, že výkon vlastnictví nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru, kterou opět stanovuje zákon. V daném případě by vlastníkovi teoreticky mohlo hrozit i omezení vlastnického práva nebo vyvlastnění, pokud je toto ve veřejném zájmu.legislativa a soudy

I zde existují výjimky. Dle čl. 11, odst. 2 zákon stanovuje, kdy může majetek být natolik důležitý, že je prakticky nezbytný k zabezpečení potřeb celé společnosti, slouží k rozvoji národního hospodářství a tento majetek smí být ve vlastnictví výlučně státu, obce nebo pověřených právnických osob.

Vlastnické právo je velmi pružné. Dokonce ani Listina základních práv a svobod nedává vlastnictví jasné hranice. Dokonce i zde jsou stanoveny určité situace, kdy může dojít například k vyvlastnění nebo k omezení vlastnických práv. Tyto situace musí být ale v souladu se zákonem a jen na základě finanční náhrady.

Nevíte si rady? Využijte náš kontaktní formulář a nechte si poradit od profesionálů v oboru.